Prázdniny jsou už za námi a tím i zelené práce ve vinohradě jako například čištění kmínků, odlisťování, sečkování atd. Hora se už zarazila a hrozny mohou poklidně dozrát. No vlastně poklidně ani moc ne. Jak se blíží vinobraní jde hlavně poznat podle velkých černých hejn špačků a šumění jejich křídel nad našimi hlavami. Děla střílí, plašiče plaší a i toto přece jen někdy nestačí. Co se musí těm špačkům nechat je, že pozají dobré hrozny. I když je to každoroční boj, na vinobraní se netrpělivě těšíme. Je to pro nás významná událost v roce. Vlastně bych to shrnula na Velikonoce, vinobraní, Vánoce a sem tam narozeniny a svátky, které se slaví v kruhu rodinném. Po těch letech s úsměvem můžu vinobraní shrnout asi takto... Nejprve se zavelí termín sběru (většinou je to hned následující den po zavelení). Když den D nastane, začne boj o parkovací místa ve vinohradě, následně dobírání si těch, kteří přijeli jako naposled a těžko si hledají místo. Příjezd traktoru, který však nemá místo kudy by přes auta projel. Přes rady a hádky a domluvení se, kterým řádkem se půjde jako první se začne sběr. Při neustálem připomínání zákazu sběru martiňáků se tu probere plno věcí, přes místní novinky, kulturu, historii až po současnou politckou situaci. Když je traktor plný hroznů a odjíždí do sklepa, začne nejlepší část dne a tou je SVAČINA! Všichni si sedneme na kyblíky kolem bedny plné jídla, od nejrůznějších lahůdek jako je domácí uzené, sýry, různé pomazánky až po minidezertíky a spokojeně baštíme, komentujíc, že všechno je dobré, ale tahle pomazánka je nejlepší a všichni ji musejí ochutnat. Po tom, co já bych snědla ještě plný kotel, ale je mi to blbý vůči těm co si jen ďobli a naříkají, jak jsou plný, nás vyruší zvuk přijíždějícího traktoru. Těžkopádě se zvedáme se slovy, že s plným žaludkem se těžko pracuje, a sbíráme dál. Netrpělivě očekáváme vinařovo hlasité vykřiknutí "A DOST!", které značí, že už ten den sběr končí. Když už konečně uslyšíme ty slova, které se po řádku šíří hlasitou poštou, s úsměvem na rtech odcházíme na začátek řádku, kde uděláme společnou fotku, navzájem si poplácáme se po rameni a poděkujem. Tím sběr ten den končí, co následuje dál, to už je na jiné vyprávění...